Polabské muzeum – Poděbrady – Léto ve Středních Čechách 2026

Polabské muzeum sídlí v budově nejstarší poděbradské školy, jejíž počátky sahají až do středověku. Dnešní podobu získala stavba při přestavbě v roce 1846, muzeum v ní funguje od roku 1906. V letech 2009 a 2010 prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí, při které byly kompletně obnoveny i stálé expozice. Součástí muzejního areálu je rovněž památkově chráněný středověký špitál Kunhuta z roku 1444, který dnes slouží jako výstavní prostor.

Stálá expozice Příběh Polabí

Hlavním lákadlem muzea je rozsáhlá stálá expozice s názvem Příběh Polabí, která provází návštěvníka dějinami regionu od prvohor až do první poloviny 20. století. Prohlídka začíná u pozůstatků mořského života z druhohorních moří a pokračuje přes flóru a faunu čtvrtohorní krajiny. Dál se expozice věnuje životu lidí v době bronzové a římské, období stěhování národů i světu starých Slovanů – nechybí ani připomínka blízkého slavníkovského hradiště na Libici. Návštěvník se následně přesune do období renesance a baroka, kdy byla města na vrcholu rozkvětu, než je třicetiletá válka (1618–1648) téměř zničila. Obrazová galerie pak ukazuje proměnu Poděbrad od nejstaršího vyobrazení města z roku 1650 (M. Merian) až do poloviny 20. století. Závěr expozice patří poděbradskému sklářství a vzniku lázní po objevení minerálních pramenů v roce 1908, kdy se město za první republiky stalo významným společenským a kulturním centrem.

Co stojí za to vidět

Mezi nejzajímavější exponáty patří model zemských vrstev vycházející z vrtu z roku 1930, denárový poklad z 10. století nalezený u Poděbrad v roce 1936 nebo funkční model stáčírny minerální vody v podobě z 20.–30. let minulého století. Přírodovědná část expozice nabízí nálezy z okolí Poděbrad – stehenní kost, kel a stoličku mamuta i zkamenělou kost dinosaura. Návštěvníky výtvarného zaměření potěší obrazy poděbradského rodáka Ludvíka Kuby. Muzeum myslí i na menší návštěvníky a na ty, kteří chtějí zažít historii prakticky – v expozici je hmatová část, raznice na vlastní kopii denáru Soběslava Slavníkovce nebo herní koutek s pravěkými mlýnky a vrtáním do kamenné sekery.

Vedle stálé expozice nabízí muzeum ve dvou výstavních sálech a v sousední Kunhutě pravidelné krátkodobé výstavy a přednášky.

dub

Poděbradské sklo

21. 4. 2026 – 15. 11. 2026 · 9:00 - 17:00

Letošní výstavní sezóna v Polabském muzeu je ve znamení poděbradského skla.

Stálou expozici s nejstaršími výrobky zdejší sklárny doplňuje rozsáhlá výstava, připomínající 150 let existence jediného většího poděbradského průmyslového podniku. Zdejší sklárnu založili v roce 1876 bratři Jan a Augustin Gerhardtové a přenesli sem výrobu skla ze své huti v Posázaví. Vzhledem k tomu, že zde nebyly podmínky pro takové podnikání, sklárna brzy zkrachovala. Teprve když ji v roce 1893 v dražbě koupil zkušený sklářský podnikatel Josef Inwald, rozšířil a zmodernizoval, začala poděbradské sklárna prosperovat. Hlavním programem se stala výroba sifonových lahví a později žárovek, které nacházely odbyt v celém světě. Významný byl rok 1927, kdy se ve sklárně zavedla výroba olovnatého křišťálu a tento druh skla se zde vyrábí dodnes. Krásně broušené křišťálové výrobky za okupace nahradila výroba pro válečné účely.

Nová etapa v historii podniku nastala po jeho znárodnění a po zavedení výroby tzv. olovolisu, levnějšího a velmi žádaného. Po požáru sklárny v roce 1941 došlo k velké přestavbě a pak k rozšiřování o další provozy. Velká pozornost se věnovala budovatelskému hnutí a péči o pracující. V roce 1965 vznikl Nový podnik Sklárny Bohemia Poděbrady, ke kterému byly připojeny další podniky, vyrábějící olovnaté sklo. V té době byla sklárna na vrcholu a prostřednictvím zahraničního obchodu Skloexport šlo odtud přes 90 % výrobků do celého světa. Na poděbradskou sklářskou tradici navazuje i současná akciová společnost „Crystal Bohemia“. Celou historii přibližuje 15 panelů s bohatou fotodokumentací a 12 vitrín s velkou kolekcí skla ze všech období, která je uložena ve sbírkách Polabského muzea.

140