Skanzen uchovává cenné památky venkovské architektury, které dokládají vývoj lidového domu od poloviny 17. do počátku 20. století na území Středočeské pahorkatiny a ve středním Povltaví, v oblasti dotčené těžbou kamene. Do přírodního areálu v údolí potoka jsou postupně přenášeny obytné, hospodářské, technické a drobné sakrální objekty ohrožené na původním místě zánikem. Interiérové expozice přibližují způsob bydlení a hospodaření na vesnici.

Oblast středního Povltaví je jedinečná v rámci Středních Čech poměrně značným počtem zachovaných objektů lidového stavitelství z 18. až počátku 20. století. Výjimkou nejsou ani památky podstatně starší, například kamenné stavební články z pozdního středověku a kamenné brány ze 17. století. Tento region je zajímavý typem lidového domu povodí Berounky a Středočeské pahorkatiny s mnohými charakteristickými rysy. Lze na něm dokumentovat stavební vlivy okolních regionů a slohových stylů.

Zachované lidové obytné i hospodářské stavby vypovídají také o historii osídlení krajiny. V muzejních sbírkách regionu se dochovaly předměty z vybavení venkovské domácnosti, lidový oděv, zemědělské a řemeslnické nástroje a náčiní i další předměty dokládající rolnické hospodářství.

Vzhledem ke změnám způsobu života na vesnici, dále novým zemědělským postupům výroby i moderním požadavkům na bydlení, a vlivem řady dalších důvodů, mezi něž patří v poslední době i jiné majetkoprávní vztahy, pozbyla část hodnotných vesnických staveb smysluplného využití. Bez minimální základní údržby jsou tyto objekty odsouzeny k zániku. Bohužel tento trend pokračuje do současnosti. Proto vznikla iniciativa odborných pracovníků – etnologů a pracovníků památkové péče, jejímž hlavním záměrem byla záchrana hodnotných dokladů lidového stavitelství v oblasti středního Povltaví, které není možno zachovat „in situ“. Transferem těchto objektů do muzea lidových staveb (skanzenu) je možné zachránit značnou část ohrožených unikátních staveb a dokumentovat na nich bohatou historii tohoto regionu.