Původní hrad byl založen na ostrohu nad řekou Blanicí kolem roku 1300 spolu s tržní osadou. Hrad patrně tvořila dnešní válcová věž s palácem a prvně je doložen roku 1318 v držení Hynka z Vlašimi. Hrad byl rozšiřován po roce 1363, kdy ho koupil Michal, purkrabí na Svojanově. Podobu hradu zřejmě ovlivnil jeho bratr Jan Očko z Vlašimi, druhý pražský arcibiskup, i Očkův synovec arcibiskup Jan z Jenštejna, kteří tu pobývali. Hrad vynikal téměř čtvercovým půdorysem se dvěma okrouhlými věžemi a obsahoval kapli sv. Otýlie.

Husitské války přečkal hrad bez většího poškození a Jan z Chotěmic tu hostil 11. listopadu 1437 císaře Zikmunda. Za bohatého Mikuláše Trčky z Lípy dorostlo po roce 1442 hradní jádro téměř dnešní výšky a bylo zbudováno dělostřelecké opevnění s dochovanou severovýchodní baštou. Úpravy probíhaly i ve 20. letech 16. století a za Trčků vznikly zřejmě i pozdně gotické arkády.

Zlom přišel s koncem 16. století, kdy Jan Vostrovec z Kralovic radikálně přestavuje dožívající hrad na honosný manýristický zámek, a to až do konfiskace roku 1621. Obytná křídla dostala sdružená okna a nově se budovalo jižní křídlo. Interiéry získaly štukovou výzdobu, dochovanou ve dvou podlažích věže. Nádvorní fasády byly zdobeny sgrafity a věž doplněna osmibokou nástavbou. Po roce 1600 vznikla unikátní schodišťová lodžie, která souvisela s architektem Giovannim Mariou Filippim.

Dochované barokní úpravy vznikly především kolem poloviny 18. století, kdy Marie Josefa z Trautsonu s manželem Karlem Josefem z Auerspergu zřídili např. „malovaný sál“ a roku 1771 kapli sv. Vincence ve věži. Po roce 1775 se měnila obora u zámku na sentimentální park, jehož hlavním iniciátorem byl zřejmě syn Vilém I. Ten dokončil v 90. letech klasicistní úpravy interiérů zámku a jako svobodný zednář pokračoval v budování parku.

Konečnou podobu dal zámku v polovině 19. století Karel Vilém (Carlos) Auersperg, který přistavěl jihovýchodní pozdně klasicistní křídlo a jihozápadní trakt. V historizujícím duchu upravil interiéry, z nichž se nejlépe dochovala tzv. Carlosova ložnice. V roce 1846 upravil vstup do nádvoří a zřídil Vlašimskou bránu. Poslední významnou úpravou zámku bylo odstranění části přístavby západního křídla po požáru v srpnu 1992.

Zámecké parky a historie zámku ve Vlašimi

Část expozice seznamuje s vývojem přírodně krajinářského parku ve Vlašimi. Připomíná jeho dochované i zaniklé stavby a další bohaté vybavení (socha Diany, Žáby ad.). Budování parků je přiblíženo i na příkladu Jemniště, Vrchotových Janovic a Průhonic. Interaktivní zařízení nabízí návštěvníkům mj. virtuální procházku vlašimským parkem. Další část expozice zasvěcuje do dlouhých dějin zámku. Od gotického sídla prvních pánů z Vlašimi po luxusní rezidenci knížat z Auerspergu – předního rodu habsburské monarchie.

Auerspergové

Expozice připomíná poslední držitele zámku v letech 1744-1945. Kuřácký salon s empírovým a biedermeierovským vybavením přibližuje rod do období Viléma I. Auersperga, jehož portrét místnosti dominuje. Druhý salon, původně společenský, je věnován Carlosu Auerspergovi jako prvnímu premiérovi Předlitavska a dlouholetému maršálku českého zemského sněmu. Jednou z rarit tohoto romantizujícího salonu je korouhev o délce 352 cm, zhotovená k sňatku korunního prince Rudolfa roku 1881. Bývalá Carlosova ložnice s dochovaným táflováním přibližuje rodinu jeho nástupce Karla Marii Auersperga, včetně posledního majitele Karla Auersperga-Breunnera. Místnost připomíná také dvě návštěvy korunního prince Rudolfa v letech 1878 a 1879.